www.extranet.cz

Technologie bezdrátového připojení k síti jsou používané v nejrůznějších síťových prostředcích od globálních hlasových a datových sítí, které uživatelům umožňují vytvářet bezdrátová připojení na dlouhé vzdálenosti, až po technologie využívající infračervené světlo a rádiové vlny, optimalizované pro bezdrátová připojení na krátkou vzdálenost. Zařízení používaná běžně pro bezdrátové připojení k síti zahrnují přenosné počítače, stolní počítače, kapesní počítače, osobní digitální asistenty (PDA), mobilní telefony, počítače ovládané perem a operátory. Bezdrátové technologie slouží mnoha praktickým účelům. Například mobilní uživatelé mohou používat mobilní telefon pro přístup k e-mailu. Lidé, kteří cestují s přenosným počítačem, se mohou připojit k síti Internet prostřednictvím základních stanic instalovaných na letištích, na nádražích a na dalších veřejných místech. Doma mohou uživatelé připojovat zařízení ke svému stolnímu počítači a synchronizovat data či přenášet soubory.

Organizace, jako například IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers ), IETF (Internet Engineering Task Force), WECA (Wireless Ethernet Compatibility Alliance) a ITU (International Telecommunication Union), se podílejí na vytváření standardů, které vedou ke snížení nákladu, zajištění interakce a podpory širokého rozšíření bezdrátových technologií. Pracovní skupiny IEEE například definují způsob přenosu informací z jednoho zařízení do druhého (zda se například používají rádiové vlny nebo infračervené světlo) a způsob použití přenosového média při přenosu. Organizace, jako je například institut IEEE, určují při vývoji standardů bezdrátového připojení k síti řízení spotřeby, šířku pásma, zabezpečení a otázky specifické pro bezdrátové připojení k síti.

Podobně jako v případě kabelových sítí se bezdrátové sítě dělí na různé typy na základě vzdáleností, na které lze přenášet data.

Technologie WWAN umožňují uživatelům vytvářet bezdrátové připojení se vzdálenými veřejnými nebo soukromými sítěmi. Tato připojení lze udržovat v rozsáhlých geografických oblastech, například ve městech nebo v zemích, za použití sítě anténních nebo satelitních systémů udržovaných poskytovali bezdrátových služeb. Současné technologie WWAN jsou známy jako systémy druhé generace (2G). Klíčové systémy 2G zahrnují sytém GSM (Global System for Mobile Communications), systém CDPD (Cellular Digital Packet Data) a systém CDMA (Code Division Multiple Access). V současné době se intenzivně připravuje přechod ze sítí 2G, z nichž některé mají omezené možnosti cestovních služeb (roaming) a nejsou vzájemně kompatibilní, na technologie třetí generace (3G), které se budou řídit globálním standardem a budou poskytovat celosvětově využitelné funkce. Organizace ITU aktivně podporuje vývoj globálního standardu pro technologie 3G.

Technologie WMAN umožňují uživatelům vytvářet bezdrátové spojení mezi více místy v určité metropolitní oblasti (například mezi několika úředními budovami ve městě nebo v areálu univerzity) bez vysokých nákladů na pokládání kabelů z optických vláken nebo měděných kabelů a nákladů na pevné linky. Sítě WMAN mohou dále sloužit jako zálohy kabelových sítí pro případ, že primární pevné linky kabelových sítí přestanou být funkční. V sítích WMAN se k přenosu dat používají rádiové vlny nebo infračervené světlo. Roste poptávka po širokopásmových sítích s bezdrátovým přístupem, které uživatelům poskytují přístup k síti Internet o vysoké rychlosti. Přestože se používají různé technologie, například technologie MMDS (Multichannel Multipoint Distribution Service) a LMDS (Local Multipoint Distribution Services), vyvíjí nadále pracovní skupina IEEE 802.16 pro standardy širokopásmového bezdrátového přístupu specifikace pro standardizaci vývoje těchto technologií.

Technologie WLAN uživatelům umožňují vytvářet bezdrátová připojení v rámci místní oblasti (například v budově organizace či univerzity nebo na veřejném místě, jako je letiště). Sítě WLAN lze používat v dočasném sídle firmy nebo na jiných místech, kde by instalace příliš mnoha kabelů byla na překážku, nebo jako doplnění stávající sítě (LAN), aby mohli uživatelé pracovat v různou dobu na různých místech budovy. Sítě WLAN mohou pracovat dvěma různými způsoby. V infrastruktuře sítí WLAN se bezdrátové stanice (zařízení s kartami pro rádiové sítě nebo externími modemy) připojují k bezdrátovým přístupovým bodům, které fungují jako mosty mezi stanicemi a stávající páteřní sítí. V sítích WLAN mezi počítači (ad hoc) může několik uživatelů v omezeném prostoru, například v zasedací místnosti, vytvořit dočasnou síť bez použití přístupových bodů. V tomto případě však nemají přístup k síťovým prostředkům.

V roce 1997 schválila organizace IEEE standard 802.11 pro bezdrátové sítě WLAN, ve kterém je specifikována rychlost přenosu dat 1 až 2 megabity za vteřinu (Mb/s). Ve standardu 802.11b, který se ukazuje být novým převládajícím standardem, jsou data přenášena maximální rychlostí 11 Mb/s ve frekvenčním pásmu 2,4 gigahertzů (GHz). Dalším novým standardem je 802.11a, který specifikuje přenos dat při maximální rychlosti 54 Mb/ps ve frekvenčním pásmu 5 GHz.

Technologie WPAN umožňují uživatelům vytvářet bezdrátový přenos ad hoc u zařízení (například zařízení PDA, mobilní telefony nebo přenosné počítače), která se používají v rámci osobního pracovního prostředí (POS). Osobní pracovní prostředí je prostor, který příslušnou osobu obklopuje do vzdálenosti 10 metrů. Klíčové technologie WPAN v současné době představují Bluetooth a infračervené světlo. Technologie Bluetooth je technologií nahrazující kabely, která využívá rádiové vlny k přenosu dat do vzdálenosti přibližně deseti metrů. Za pomoci technologie Bluetooth lze data přenášet přes zdi, kapsy i aktovky. Vývoj technologie Bluetooth řídí skupina Bluetooth SIG (Special Interest Group), která zveřejnila specifikace technologie Bluetooth verze 1.0 v roce 1999. Druhou možností, jak připojit zařízení na velmi malé vzdálenosti (do jednoho metru), je infračervený přenos.

Organizace IEEE zřídila za účelem standardizace vývoje technologií WPAN pracovní skupinu 802.15 pro sítě WPAN. Tato pracovní skupina vyvíjí standard WPAN založený na specifikacích technologie Bluetooth verze 1.0. Klíčovými cíly tohoto navrženého standardu jsou malá složitost, nízká spotřeba energie, součinnost a možnost koexistence se sítěmi 802.11.